Hádka, která změnila život...

25. ledna 2010 v 21:19 | Meg
Povídka o přátelství, lásce... a hlavně lidské blbosti!


"Nechápu, proč se slibuje *budu tě milovat až do smrti*, když to po chvíli stejně vyprchá!Nedokážu pochopit, jak jsem k tobě někdy něco mohla cítit.A jak sem si tě mohla vzít!"ječela po Danielovi Vala a házela mu zmuchlaně oblečení ze skříně do obří cestovní tašky.
"Tak to jsme dva, taky nemůžu pochopit, proč jsem tě vůbec požádal o ruku!A laskavě mi přestaň házet mé věci, v mém domě, do mé tašky!"řval zase on po ní a vytahoval oblečení z tašky na postel.
Jsou to asi dva roky co se vzali.Takových hádek kvůli banalitám zažili hodně.Ale nikdy to vskutku nezašlo tak daleko, jako teď.Byli naštvaní na ten okolní svět a museli si tu svou energii vybít prostě na sobě.Při těch škaredých slovech i zapoměli, jak a proč toto vzniklo...
"Chtěl jsi říct v našem domě ne?"dala ruce v bok a s naštvaným pohledem čekala na odpověď.
"Já už nevím, co je moje, co je tvoje a co je naše!Já nevím... a nejsem si jistý vůbec s ničím!Chce to oddech."
"Jo, dáme si prostě pohov, můžeš jít!"šla uraženě do kuchyně a dělala se pití, pak se chvíli tvářila uraženě, dokud Daniel nespustil:
"Jak...můžeš jít?To si ze mě děláš srandu...!Tenhle dům patří mě asi jako tobě... tak proč nejdeš ty?"řekl vyčítavě a zlostně.
"Ne, já nikam nejdu!"
"Víš co..."vzal si budnu"tohle nemá cenu...Sbohem."zuřivě za sebou práskl dveřma a jel bůhví kam.Vala tam stála a ještě chvíli nasupeně hleděla do zdi.Pak si sedla na pohovku a pustila si televizi, aby se torchu uklikdnila.
Daniel jel rovnou do práce, stejně měl noční.Dal si horkou sprchu a pak rovnou pracoval na nějakém kusu šutru.Tahle ta noc byla dlouhá.Měl smíšené pocity a nedokázal se ani pořádně soustředit...V pět ráno to vzdal a šel domů.
Hodně přemýšlel, asi se choval škaredě i on.Měli by si to vyříkat, tohle bude to nejlepší co teď mohou udělat.Potichu odemkl dveře a potichu šel do ložnice.Čekal, že si lehne do vyhřáté postele vedle ní, ale ona byla někde pryč...Polštáře a peřiny na posteli byly stejně pomuchlané a rozházené jako před tím.A celý pokoj vypadal jako po výbuchu, rozházené oblečení ze včerejška.
Podíval se do zbylých místností...ale nikde nebyla.Byl unavený a tak si šel lehnout...
Za chvíli ho probudil šramot...neochotně a unaveně vstal a šel se podívat co se děje.Vyšel s pokoje, byla to Vala.
"Ahoj, "pozdravil jí.Ta se však jen divně ušklíbla.Byla opilá,"proboha, kde ses tak zřídila?!Vždyť na tebe ten náš alkohol nepůsobí, ne?"divil se
"Pche..." odfrkla si"Když vypiješ pár flašek...tak... to trochu uvolní, nic...moc."zakymácela se
"Trochu...?Spíš jsi se pořádně střískala a za pár hodin máme jít do práce, na misi, tak se koukej dát do pořádku."pěnil.
"Hele, neječ po mě laskavě.My jsme se rozešli, tak mi dej pokoj!My dva už nemáme spolu nic společného..."ukazovala na něj ukazováčkem, poté ho dala dolů a potichu hlesla:
"a asi budu zvracet.."podívala se na něj tipickým, klíživým, opileckým pohledem.
Daniel dal oči vsloup a odvedl jí do postele.Udělal kafe, které potom postavil na noční stolek vedle ní.Nechal jí spát a v obýváku čekal až se probudí.Po pár hodinách, kdy už ho nebavila televize a ani net a měl už toho dost, se otevřely dveře ložnice a Vala vyšla s hrnkem kafe v ruce.Vypadala jako by jí přejel parní válec...Prostě měla celkem velkou opici...tedy gorilu.
"Tak jak se máš?"zeptal se jí Daniel.Bylo mu jasné, že jí musí třeštit hlava.
"Ani se neptej..."hlesla a usrkla z hrnku kávu.
"Já si to myslel, jsi holt po velkém flámu..."uculil se
"Hele nech si to, ano, i když vím... že jsem to asi trošililinku přehnala."
"Jen trochu, "řekl potichu" to nechci vidět, až to bude hodně."zaklapl notebook
"Já to slyšela, jsetli se chceš znova hádat, tak to řekni rovnou!"
"Nechci se hádat, ale nechápu, proč jsi se tak opila."řekl Dan
"Nechtělo se mi sedět doma, tak jsem šla do baru.Myslela jsem, že se trochu odreaguju.Byla tam taková...soutěž.Kdo toho nejvíc vypije.Tak jsem si šla taky zasoutěžit.A vyhrála jsem...auto, i když nemám stejně řidičák." uculila se.
"Achjo, ty jseš...."vzdychl
"Co?Dopověz to..."vyhrkla
"Radši to necháme být nemyslíš, těch hádek už bylo až dost.... tak na včerejšek a dnešní ráno prostě zapomeňme."
"Souhlasím, ale až dopovíš tu větu..co jsem"byla prostě umanutá, chvíli bylo bouřlivé ticho a pak ze sebe vypravil:
"Jsi, moje láska."usmál se.Vypadalo to, že ona jí se na tváři taky oběvil mírný úsměv.Pak ale sklamaně vzhlédla...
"Promiň, já nemůžu, nevím co to se mnou je, ale mám pořád vztek."
"Proč, nic jsem neudělal."hájil se
"To jsem neřekla, jen potřebuju větší oddech a raději na chvíli zmizím.V práci jim řekni, že mi není dobře."řekla tiše a mírně"Teď půjdu."odešla do ložnice a teď pro změnu házela svoje věci do velké cestovní tašky.Danielovi trvalo, než si utřídil myšlenky a než mu vlastně došlo co řekla.
"Kam...Kam chceš jít?!"
"Za... jedním kamarádem.Pár nocí u něj přespím a pak se uvidí...potřebuju čas."
Odešla někam pryč, směr město a jeho tam nechala jen tak stát s otázkou...Za jakým kamarádem to vlastně šla?

Říkáš, že miluješ déšť, ale když prší, otvíráš deštník.Říkáš, že miluješ vítr, ale když fouká, zavíráš okenice...a proto se děsím dne, kdy řekneš MILUJI TĚ!

Zaklepala na bílé dveře velké vily se zahradou.Otevřel jí pohledný muž, kolem čtyřicítky.
"Ahoj Val"pozdravil jí
"Ahoj,"odpověděla nesměle.
"Co potřebuješ?"otázal se a pokynutím rukou jí naznačil, aby šla dál.
"Já.. chtěla jsem tě poprosti, jestli bych u tebe mohla na pár dnů zůstat, Fredericku.Včera jsi říkal, že bych k tobě mohla přijít, kdybych potřebovala."
"Ovšem... kdykoli, cokoli...však jsme dobří kamarádi, viď Valuš."usmál se na ní a pomalu si zíkával větší a větší důvěru.
"Ano...jsme."byla smutná, že to takhle dopadlo.Sama neví co to s ní poslední dobou je, je podrážděná a ani neví, co pořádně chce.Navíc, než jí to přejde a uvědomí si, co všechno pro ni Dan znamená, bude možná pozdě..
Frederick provedl Valu celou vilou.Obyvák byl obrovský, sladěný do černobílé barvy.Kuchyň taky a byla hnědá.Jeho pokoj, ložnice, byla naprosto obrovská...Na posteli bylo plno polštářů...Poté jí zavedl do pokoje pro hosty - který dočasně bude její domov.
"Vybal si" řekl jí a odešel do kuchyně."Dáš si něco k pití?Mám tu whisky, tequilu, vodku.."
"Žádný alkohol prosím!"zavolala zpátky.Ještě pořád jí trochu bolela hlava.Už jen pomyšlení na další pití jí zvedalo žaludek.
"Bohužel, nic jiného tady nemám.Skočím pro něco do obchodu..."
"To je dobrý, potom pro něco skočím já."přišla do obyváku a začala si prohlížet fotky, které byly na poličkách."To je tvoje žena?Neřekl jsi mi, že někoho máš...a to je tvoje dcera?"ukázala na fotografii.
"Ne, nemám... už nikoho.Ženu mi přejel nějaký opilý řidič a dcera v 15ti utekla z domu."
"Aha to je mi líto."vrátila fotku na místo a rozhodla se už o rodině nemluvit.Posadila se na pohovku a dívala se s Frederickem na televizi.

V SGC
Daniel šel znovu odpoledne do práce.Na misi...obyčejný průskum planety.
"Kde je Vala?"zeptal se Cam, když čekali u brány.Sanžil se ignorovat hlas Watera, který skoro každý den říkal:"první zámek zapadl..."už mu to lezlo krkem.
"Mám říct, že jí není dobře."řekl prostě a hleděl na bránu.
"Co se jí stalo?"zeptal se Cam.Věděl, že je to lež.Danny neuměl nikdy dobře lhát.
"Nic..."Cam na něj pohlédl stylem...neumíš lhát, tak to vyklop.Dan otočil hlavu zpět na bránu a potichu hlesl:"Odešla."S aktivací brány jeho hlas mizel a on rychle vztoupil do červní díry než stačil Cam něco říct...
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Chlapi to zvládli dobře.Sanžili se být přátelští.Našli pár nových antických knih, které by jim mohly pomoct v boji s Orii.Daniel se v nich zahrabal ve své laboratoři hned, co podlal hlášení generálu Landrymu.Cam cvičil s Teal´cem a Sam měla celý týden volno.

16:30 Frederickova vila
"Tak já zajdu nakoupit."hlesla Vala, začla vstávat ze sedačky a oblákat si bundu.
"Dobře... nemám tu nic na jídlo, tak kdyby jsi byla tak hodná..."usmál se na ní prosebně.
"Jasně, za půl hoďky jsem zpátky."zabouchla za sebou a šla do nejbližší samoobsluhy.Nakoupila minerálky, pečivo, sálamy, a sýry.Napadlo jí koupit nějaké lupínky, nebo něco sladkého.Byly hned vedle pečiva.Jakmile se otočila stála za ní Sam.
"Ahoj Valo, tebe bych tady nečekala!"užasla Sam
"Ahoj, já bych tě tady taky nečekala."
"Nemáš být v práci... já myslela, že mám volno jen já."
"Jo, tak to je dlouhý příběh..."
"Tak mi ho povyprávěj"
"Dneska ne, víš... trochu spěchám... vlastně už mám spoždění, musím jít... tak se měj."vymanila ze sebe a šla k pokladnám, zaplatit.
Šla hned k Frederickovi domů.Vybalila jídlo do lednice a skříňky.Frederick za ní přišel a řekl:
"Nechceš jít se mnou a pár kamarádama do jedné restaurace?Jsem už domluvený a nechce se mi to rušit...navíc jsem se tam těšil.Ale jestli se ti nechce a chceš zůstat raději tady....tak ano.Jen bych byl rád kdyby jsi šla."
Vala se nenechala dlouho přemlouvat a se souhlasem šla.Jeho kamarádi se jí zezačátku moc nezamlouvali, ale nechtěla dát na první dojem.Oni ale nebyli to jediné co se jí dnešní večer zrovna dvakrát nelíbilo....
Pod pojmem restaurace si představila slušný podnik s obsluhou,který voní po výborném jídle!Né zakouřený pajzl...
"Neříkal jsi, že jdeme do restaurace?"zeptala se když Frederick s jeho kamarádama usedli na barové židličky a na Val už nezbylo místo.
"Ale vždyť tohle je restaurace.... pro mě úplná balada!"vstal, sundal si kabát a začal se vlnit do rytmu hlasité muziky.Všichni jeho kamarádíčkové se začali smát a spolu s ním začali předvádět něco co měl být asi tanec.
U baru zůstal jen číšník, Vala a Karin, Frederickova kamarádka.
Karina si Valu pořádně přeměřila a významně se na ni podívala.Pak položila cigaretu...
"Jsi další Frederickova *Charlotte*, že?"hlesla po chvíli Karin a ušklíbla se.
"Charlotte?"nechápala.
"Jo, jeho exmanželka..."nazančila prsty uvozovky.
"Ou ano... je mi líto, že jí přejelo auto a že jeho dcera mu utekla..."řekla soucitně Vala.
"Pche..."zakroutila hlavou"dálší najivní kočička."dopověděla, típla cigaretu a odešla někam pryč.Vala si dala pití... bylo těžké vybojovat si něco bez alkoholu, ale ona to zvládla.Snad je tento večer jen vyjímkou... a nebude ještě horší.

Kdo je přítel? Ten kdo první přichází, když celý svět odešel.

Pozorovala hodiny na zdi.Byla jedna hodina ráno a ona byla vyčerpaná, unavená a už chtěla jít domů.Pomalu se sesunula ze židle...
"Už půjdu."
"Ne, nechoď..."byl už zase opilý a klížily se mu oči."Vždyť se to tu teprve rozjíždí."
"Jsem unavená... ty tady klidně buď, jestli chceš."otočila se k odchodu.
"Ale kdo mě potom odvede domů... musíš zůstat a odvézt mě domů!"zamračil se.
"Hele, jsi opilý... zase.A... a navíc nemám řidičák."
"No, to mě budeš muset táhnout.Tak si tady hezky sedni.. a za pár hodin můžeme vyrazit."
"Ne!Buď půjdeme teď, nebo se domů dostaň jak chceš.Mě je to fuk... a jestli znamená tahat tě domů za to, že u tebe můžu bydlet, tak to jsi měl říct dřív!"snažila se přeřvát ten randál.
"No jo...fajn...uklidni se, tak půjdeme hned... a už se to nebude opakovat, slibuju"zvedl dva prsty na znamení svého slibu a trochu se zakymácel.Vala po něm mlčky hodila kabát a vyšla ven.Frederick se celou cestu klátil ze strany na stranu a něco nesrozumitelně bleptal.Naštěstí to měli domů docela blízko.Fred se svalil do postele a v mžiku usnul.Val šla hned taky spát.Už toho měla opravdu dost...ale ráno, první co udělá, bude, že si s ním promluví!

Vala se probudila už v 9:00, ale Fred pořád spal.Nechala ho a dívala se na televizi...
Bylo 10:43, když si sedl vedle ní na gauč a nabral si plnou hrst křupek ze stolu.Podíval se na ní:
"Ahoj, tak co budeme dělat dneska?"zeptal se jí.
Ona se rozhodla na včerejší večer a dnešní brzké ráno zapomenout.
"Můžeme jít třeba do kina.. nebo tak."
"A co kdyby jsme šli někam jinam... do nějaké podobné restaurace, co ty na to?"
Vala zakroutila hlavou
"Ne, tam běž sám, já nejspíš budu celý den tady."
"Tak já tu budu s tebou.Můžeme si v půjčovně pujšit film a kouknem se na něj."Vlídně se usmál
"Jo, to bude fajn"odvětila.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Daniel seděl v kantýně.Bylo poledne, takže si dával oběd.
"Ahoj, "uslyšel hlas za sebou a otočil se. "Nečekala bych tě tady."byla to Sam.
"Jo, nevěděl jsem, že už jsi zpátky."
"Taky jsem myslela, že to bude na dýl...kde máš Valu?Včera jsem jí viděla v obchodě."Daniel přestal jíst, když přišla řeč na ni."Vypadala podezřele.Prý někam spěchala..."pozvedla obočí."Něco se mezi váma stalo?"
"Dá se to tak říct.Nevím sice, jestli jsem to úplně dobře pochopil, ale asi je konec."
Sam věděla, že teď by měla asi mlčet, ale zvědavost jí nedala:
"Co se stalo?"
"Pohádali jsme se.Když už to vypadalo, že se všechno blíží k lepším, zabila si pár věcí a odešla prý k nějakému kamarádovi.Kdo ví co je zač ten *kamarád*."
Sam na něj znovu pohlédla a kamarádsky ho pohladila po rameni.Bylo na něm vidět, že ho to bolí... ale bohužel mu momentálně nemohla nijak pomoct.
"Běž raději domů.Pořádně se prospi...vím, že to nijak nepomůže, ale aspoň nebudeš tak unavený."Daniel se na ní úsmál, mlčky jí poděkoval a vstal od stolu.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Po obědě šel Frederick s Valou pro film.Když nepije, je to fajn kamarád.Je s ním sranda a říká všechno, tak jak si to myslí, bez přetvářky.Vybrali si ve videopůjčovně jednu komedii, detektivku a dva horory.Po cestě koupili další křupky a šli domů.
Daniel je viděl jak jdou přes náměstí a něčemu se strašně smějou.Aha, tak takový kamarád je to... pomyslel si.Schoval se za strom a čekal, kam zajdou.Nikdy by nečekal, že se někdo jako ona se spřátelí s chlapem s takovou pověstí.Možná jí nalákal na svoje peníze...možná na vilu, ale co když se do sebe opravdu zamilovali.Honilo se mu hlavou.
Raději šel domů a pořádně se prospal.

Daniel byl poslední dobou pořád zahrabaný ve starých knihách v SGC.Vala zase s Fredem.Ale měla už toho dost....probudila se a už nechtěla s ním takhle být.Musí buď ona, nebo alkohol...
Vstala a šla se podívat, jestli není náhodou v ložnici, ale jak čekala, ještě se nevrátil.Začala si balit věci.Bude raději kdekoli jinde, než tady.
Od dveří se ozvalo zahulákání.Rychle zapla zip od batohu a šla ke dveřím.
"Sbohem,"hlesla a cpala se ze dveří.Ty ale zatarásil Frederick svoji rukou a tázavě na ní pohlédl.
"Odcházím."
"Proč?"
"Protože mě už nebaví žít s opilcem.Udělala jsem chybu, když jsem čekala, že jsi jiný.Neměla jsem sem vůbec chodit!Nemíním tě tahat noc co noc z nějakého baru!Prostě ty dva týdny s tebou v tomhle domě změnily úplně můj pohled na tebe.Možná, že piješ z nějakého důvodu, ale alkohol přece nic neřeší a jenom všechno horší...Tak se k sakru vzpamatuj!"žďuchla do něj.
"Ty nevíš vůbec nic, dělej vrať se!"když nereagovala předběhl jí a zamknul branku..."zůstaneš tady, dokud já neřeknu že můžeš jít."
"Fredericku, jsi opilý, běž si lehnout a až se trochu vzpamatuješ, pak si promluvíme..."řekla už trochu klidnějším hlasem lomcujíc vrátky.
"Ne, ty budeš tady a počkáš až se vyspím... uvaříš dobrý oběd... a pak se uvidí."řekl už vyhružněji.Val mlčela, jen se otočila a šla do zahrady.Vzpoměla si na tu díru v plotě, kterou náhodou viděla."Kam jdeš?"zakřičel na ní, když nechápal směr její cesty.
"Pryč... od tebe."
"Ne!"Dal se za ní do běhu a ona taky.Prolezla dírou a utíkala přes rozlehlou louku.Stěžoval jí to ale batoh tak ho odhodila.Tady končila úplně veškerá legrace.Z louky se dostávala do lesa...to byla možnost pro ni.On se kácel a bylo jasné, že bude zakopávat.
Zrychlila a on hned při první příležitosti.
Něco po ní ječel, ale ona to nevnímala, neohlížela se a běžela co jí nohy stačily.Měla teď opravdu strach...sryšela jen svůj zrychlený dech....Ani nevěděla jak, ale ocitla se před Danielovým domem.Vzpoměla si na to, že má vlastně ještě pořád klíče od toho domu.Odemkla si a rychle, jako vítr za sebou zavřela a zamkla se jak nejlíp to šlo...Byla vyčerpaná, roztřesená...
"Danieli!"zakřičela v naději.
Odpovědí jí bylo pouze ticho.
Opřela se o dveře a sjela na zem.Potom se naplno rozvzlykala.Aniž by si to uvědomila, za pár chvil usnula.Probudilo jí, až když do ní někdo drcnul dvěřma.Byl to Daniel, který na ní překvapeně zíral.
"Promiň... já, ani nevím jak jsem se tady ocitla.Prostě... jsem se potřebovala někde schovat a zavedlo mě... to tady.Měla jsem klíče..."koktala a cpala mu je do ruky.
"Co se stalo?"zeptal se.Moc dobře věděl, že plakala... to na ní poznal.A bylo mu jí líto.
"Nic... to bude dobré, já půjdu..."otočila se k odchodu...
"Kam, zpátky k tomu kamarádoví?"řekl ironicky.Ta ho však přešla, protože po dokončení této věty se jí oběvily v očích opět slzy.
"Ne... tam už ne..."zadržovala slzy
"Co se stalo...? "
"Nic, není to fuk.."on zakroutil hlavou "Ublížila jsem ti a ty se mě ještě ptáš co se mi stalo?"
"Jo, protože to nemnění nic na tom, že ... nemění to nic na mých citech."
"Já... udělala jsem strašnou chybu a asi mi to nikdy neodpustíš... a"nedořekla to, protože jí vyrušil rachot rozbíjejícího skla.Byl to Fred.Skoro celý od krve, kod ví kde se popral, opilý a ošklivě zraněný na hlavě.Bylo mu vidět až na lepku.
Nejdříve se nemohl zorientovat, ale pak začal hlasitě řvát:
"POMSTA!!!"pořád dokola.
Snažil se vydrápat na nohy, ale moc se mu to nedařilo.
Vala se rychle přitulila k Dannymu, který hned vykřikl:
"Vypadni, vypadni... tady nemáš co hledat."
"Ale mám... ji..."na důraz svých slov ukázal prstem na Valu.Ta jen zavřela oči a přála si, až je otevře, je kdekoli jinde."jak si dovoluješ ode mě odejít...?Já jsem tě vzal do své party... poskytl jsem ti domov."řval na ni a při tom se opíral o stěnu.
"Prostě už nechci žít s tebou, ze začátku ses mi zdál milý, ale teď je to katastrofa... všechno a hlavně život s tebou..."
"Všechno?Ale to jak jsme si užili v posteli se ti líbilo, ne?" omluvně se podívala na Daniela.Raději mlčela."Nemiluješ mě?Mě miluje každá... a to až za hrob.Jako Charlotte!Tak se snaž, atˇ neskončíš jako ona... tak si dej pozor."
"Takže to ty jsi ji zabil... už jsem to všechno pochopila."
"Ne, ty jsi nepochopila vůbec nic..."
Daniel toho měl už plné zuby.Koneckonců, byl to přece jen jeho dům, ne?
"A dost!Stichni a vypadni!"
"Ty ještě budeš litovat."řekl směrem k Vale a odešel...
Po jeho odchodu mu Vala poděkovala a chtěla jít.
"Zůstaň,"hlesl prosebně Danny.
"Nemůžu.... je mi to všechno moc líto co se stalo.Nikdy by jis mi neodpustil, že jsem se s ním..."raději to nedořekla a nadechla se na další větu."Já... podvedla jsem tě, a chvala se jako... nějaký magor.Lituju toho ani nevíš jak moc, ale je to prostě neodpustitelné.Strašně... mě to mrzí, ale nedokazála bych žít s tím, že mě nenávidíš!"
"To jsem přece nikdy neřekl"
"Ale musíš si to aspoň myslet, jsem mrcha, tak už to řekni..."
"Ne, nejsi.Chybovat je lodské... já udělal taky plno chyb.Ať už v našem vztahu, tak i někde jinde, ale některé jsou napravitelné.Tak tě prosím, neodcházej..."Po této větě objal Valu a ta mu těď vzlykala v náručí...
Tohle je opravdová láska.. která zvládne vše... i rozzuřeného Freda.

The End

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 25. ledna 2010 v 21:30 | Reagovat

chudák Vala....teď je mi fááák až moooc líto...doufám,ži ten Frederick nic neudělá...jinak fááákt super těším se na pokráčko:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama