Sabotáž

8. října 2009 v 19:52 | Makishka
Další povídka o Dannym a Valušce...:-)


"Neplánovaná,mimozemská aktivace!"znělo chodbami SGC.Celá sg-1 dostala rozkaz,dostavit se do řídící místnosti.
"Co se děje?"ptal se Cameron Mitchell
"Je to...kod Tok´rů...pane."koktal nevěřícně Walter..."mám otevřít iris?"tázal se
"Ano"řekla po chvíli ticha Sam
Do prostoru brány vběhlo několik mužů.Měli pořád stejné oblečení ale nepoznávali ani jednoho.Chvíli na ně jen tak koukali a pak sešli do místnosti s hvězdnou bránou.
"Tak...co vás k nám přivádí?"zeptal se Mitchell."Hodně jsem o vás četl...a zdáte se být fajn,až na to,že jste se dlouho neozvali."
"Kdo jste?Kde je generál O´Neill?Nebo Hammond?"
"O´Neill je už dávno v důchodu...Hammond taky...a já jsem tady nový."usmál se i když na Tok´rech bylo vidět,že se mu zrovna moc nezamlouvá...
"No nic...kdo vám momentálně velí?"zeptal se jeden s Tok´rů hrubým hlasem
"Já..."vešel generál."Jsem generál Hank Landry...a vy jste?"
"Jsem Vana´sh."
"Mám nápad...půjdeme do zasedací místnosti a vy nám řeknete co potřebujete...souhlasíte?"
Vana´sh jen kývl a šel nahoru po schodech.
"Potřebujeme pomoc..."začal..."Proti Oriům."
"To jsem si mohl myslet."vzdychl Daniel.Vana´sh se na něj nechápavě podíval."No tak...odešli jste a ani jste nám pořádně neřekli co vám zas vadí...!"Vana´sh neřekl ani slovo.Jako by ani pořádně nevěděl co se vlastně děje."To mi na to nic neřeknete?Po smrti Jacoba a Selmak jste se nám ani neobtěžovali zavolat.A když jste v maléru...jsme vám dobrý.Že jo....!"
"Pokud nepomůžete řekněte rovnou..."hlesl Vana´sh
"Fajn,nepomáháme!"řekl Danny bez váhání a už se zvedal
"Ne tak rychle Jacksone...."Daniel si sedl s očima v sploup zpátky."Nejdříve si vás poslechneme a pak se rozhodneme."usmál se Landry
"Dobrá...potřebovali by jsme pomoct s překladem...a pomoct s jednou misí..."vzhlédl Vana´sh od stolu
"A o jakou misi se jedná?"
"Chceme sabotovat lod Oriu."
"No...podrobnosti probereme později.Já ted musím za prezidentem.Ono se to stejně týká výhradně Sg-1.Nutit je k tomu nemůžu.Je to konec konců jejich věc,jestli do toho půjdou nebo ne."a odešel do své kanceláře
Celá Sg-1 se zvedla a nechala tam Vana´she a jeho muže samotné."Vypadá to,že se nám plán daří dobře...pane."řekl jeden z Vana´shových mužů
"No...doufejme."sbalil si věci a šel za vojínem.Cestou potkali Valu....Chvíli se na něj dívala a někoho jí připomínal,ale nevěděla koho.Řekla si,že se tím dneska nebude zabývat...a pokračovala v cestě.Když dorazila do jídelny se jí vybyvila vzpomínka.Ne její...spíš Quetesh,ale stejně.Moc si nepamatovala,ale věděla,že on nepřináší nic dobrého.Nechala jídlo jídlem a běžela za Sam,aby se zeptala co tady dělá a za co se vydává...
"Ahoj Sam..."pozdravila"Nevíš co je zač ten...ten"nemohla se vyjádřit
"Myslíš toho Tok´ru?"
"Jo!"usmála se
"Jmenuje se Vana´sh,potřebuje pomoct s překladem a s nějakou misí...proč tě to vůbec zajímá?"
"Když jsem šla do jídelny tak jsem ho poprvé uviděla a někoho mi připomínal,ale nevěděla jsem koho.Pak se mi vybavila vzpomínka Quetesh a já mám pocit,že není ten kdo by zrovna hrál na naší straně.Moc si nepamatuju,ale tohle vím."
Sam se chvíli zamyslela.
"No tak.Jsi si jistá?"
"Ano,jsem."
"Opravdu se ti to jen nezdá?Třeba si ho pamatuješ z doby,kdy jsi u Tok´rů chvíli bydlela.Mohla sis ho s někým splést."začala se opět věnovat papírům na svém stole.Vala mlčky odešla.Byla si tím jistá.
Rozhodla se,že zajde za Danielem.
"Ahoj Danieli,máš čas?Potřebuju s tebou mluvit."doufala,že aspon on jí bude věřit
"Jo,jasně,povídej."
"Já mám špatný pocit s toho Vana´she."
"Věř mi,nejsi sama..."usmál se.
"On asi není Tok´ra.Mám pocit,že je to goauld.Pamatuju si ho z dob kdy jsem byla ještě Quetesh.Sice jen matně,ale..."
"Jsi si jistá,že se ti to jen nezdá...mohla sis ho s někým splést..."
"Přeně to samé mi řekla Sam.To mi nikdo nevěří?!Já doufala,že aspon ty budeš."
"Promin...ano věřím ti,ale můžeš to nějak dokázat?"Vala zakroutila hlavou."No vidíš.Generál nám nebude věřit."
"Možná bude.Jdi za ním a skus si s ním promluvit než bude pozdě."podívala se prosebně na Daniela
"Dobře..."vzdychl,odložil rozdělanou práci a šel za generálem,který se zrovna loučil s prezidentem
"Generále...můžu dál?"
"Ovšem doktore.Sedněte si."
"Děkuji.Chtěl bych si promluvit o Vana´shovi.Přišla za mnou Vala a tvrdila,že si ho pamatuje z dob kdy byla Quetesh.Myslí si,že není Tok´ra,ale Goaul´d."
"A...vy jí věříte?"Daniel nic něříkal...ano věřil,ale možná se jí to opravdu zdá...nechtěl dělat paniku"Tak co by jste doporučoval dělat?"
"Nevím.Vy jste generál."Landry se zamračil"No já bych si na něj přinejmenším dával pozor."a odešel
Cestou Potkal Valu.Ta se hned začala vyptávat co na to generál.
"Říkal,že si dá pozor."
"Takže mi nevěří..."
"To jsem neřekl...řekl jsem..."
"Já tě slyšela,ale prostě mi nevěří...ani ty.Nikdo.Pořád ve mě všichni vydíte tu křivou zlodějku,která si ze všeho jen utahuje.Než jsem přišla k vám byla jsem taková.Jenže pak jsem poznala co je to týmová práce.Mít opravdové přátelé.Naučila jsem se vaše motto nebo jak tomu říkáte.My své lidi neopouštíme.A myslela jsem,že i když ještě nejsem členem Sg-1 tak to platí a že si věříme.Všichni navzájem!"v očích měla slzy.Čekala na Danielovu odpověd,ale ten by jako byl duchem nepřítomen.Měla pravdu.Měli by jí věřit.Odešla do svého pokoje...
Daniel tam chvíli stál a přemýšlel.Dyt on vlastně nemůže ani nic dělat.A s tím,že jí nevěří měla pravdu jen napůl.To,že se oběvili tak najednou mu bylo od začátku divné...Chtěl by jí věřit,tak moc by chtěl,ale nejde to.
Šel do své kanceláře,že jako bude pokračovat v práci,ale pořád musel myslet na ten jejich rozhovor.A na Tok´ry.Z dumání ho probudil výbuch někde docela blízko.Nebyl to moc velký výbuch,ale shodilo ho to ze židle.Posbíral se a šel se podívat co se vůbec stalo.Na místě už byla Caroline.Naštěstí nikdo nebyl ani vážně zraněn.
"Co se tady stalo?"zeptal se Dan
"Nevíme...ale generál myslí,že to má co dělat s Tok´rama."řekla Sam
"To já taky.Kde je Vala?"
Nikdo mu neodpovídal tak šel k ní do ubikace...Klepal,ale nikdo se neozýval.Otevřel dveře.Uviděl Vana´she jak škrtí Val.
"Danieli..."zachraptěla
"Ihned jí pustte!"odtrhl Vana´she od Valy která si okamžitě sedla na postel a mnula si krk"Co to do vás vělo?"Držel Tok´ru a naléhal.
"Co to do vás k sakru vělo?!To vy jste naplánovali ten výbuch,že jo...Mluvte!"
"No ovšem..."zažhnuly mu oči"Měli pravdu když říkali,že mezi námi a tok´ry nepoznáte rozdíl.Ten výbuch se nám nepoved.Mělo to vybuchnout až,když my by byli na té misi...a pak by jsme ovládli Orijskou lod.Přivedli vás před Varuna."
"Varuna?"
"Ano,nemá moc velkou flotilu,ale ta se začína po smrti Anubise rychle zvětšovat."uchchetl se"A já mám v plánu mu pomoct vás dostat...pak ho zabít a mít jeho moc.Jsem sám goaul´d."odhodil Daniela."Ale to jste neměli vědět!"Vytáhl na ně nějaký přístroj.Zářilo to jak ozbrojená ruka,ale přesto to nebylo ono.Oba dva se v bezvědomí svezli na zem.Vana´sh zametl stopy a odešel z pokoje.

Generál si nechal Vana´she zavolat k sobě.
"Nemáte něco společného s tím výbuchem?"byla Landryho první otázka
"Cože?!Jak si o nás můžete něco takového myslet?"vstal Vana´sh od stolu
"No...kdo jiný by to mohl být?Oběvíte se po 4 letech,kdo ví co máte za lubem...a..dostali jsme varování at si na vás dáváme pozor..."
"Nenecháme se urážet!Kdo vám tohle mohl říct...odcházíme,ani nevíme jestli jste ochotni nám pomoct.Je to náhlé...to ano,ale nemáme času nazbyt.Takže pomůžete?Nebo ne?"

Daniel se probudil.Něco ho šimralo na nose.Pomalu otevřel oči.Byl polonahý...a na jeho hrudi ležela Val.Byl dokonale zmatený.Nepamatoval si dočista nic.Nic co by nasvěčovalo,že se s ní miloval.
Zavrněla a objala ho.Ted jen přemýšlel a doufal že na sobě má aspon něco...né že by se mu tahle myšlenka nelíbila,ale nic si nepamatoval!Jak na to mohl zapomenout...?
Vala se po chvíli začínala taky probouzet.Otevřela oči a dezorientovaně těkala očima po místnosti.Pak se posadila a upřela nechápavý pohled na Daniela.
"To...jako,že my...dva jsme..."řekla až nevěřícně po chvíli Val
"Já nevím...nekoukej na mě tak!"a přitáhl si peřinu blíž
Ještě dlouhou dobu tam na sebe nevěřícně,nechápavě a dezorientovaně koukali...
Daniel se zvedl a odešel do koupelny.Nechtěl už přemýšlet.Tak vzal bezeslova nohy na ramena.Prostě se vytratil a nechal tam Valu samotnou.Ta se oblíkla a šla do kantýny.Měla už hlad a chtěla se zastavit za doktorkou protože jí děsně bolela hlava.Sanžila se moc nepřemýšlet.Jinak jí bolela hlava dvakrát tolik.Na ošetřovně jí doktorka dala prášky a když se to nezlepší,at příjde a pořádně jí vyšetří.
Zatím běžel Tok´rům plán skvěle.Nikdo nic netušil...a přípravy na misi vrcholily.Měla se konat zítra v 15:00.Zrovna probíhal poslední breefing.Val s Dannym na sebe pořád pokukovali.Nedokázal se ani jeden soustředit.Vyspali se spolu,ale nepamatujou si to.Ani jeden.Musí si spolu prmluvit!
"Ještě jednou bychom vám chtěli poděkovat,že nám pomůžete s misí."řekl Vana´sh
"Nemáte zač.Rozchod!"zavelel generál
Daniel vstal ze židle a odtáhl Valu za ruku do prvních dveří,které otevřel.Byla to malá místnost s koštaty a nějakými čistícími prostředky.
"Vážně sexy místo Danieli.Lepší už snad ani neexistuje."snažila se dělat jako,že nic.
"Musíme si promluvit...!"
"Jestli chceš vědět jaké mám kalhotky,tak..."nechtěla o tom mluvit
"Já to myslím vážně!"Val se přestala chichotat a taky zvážněla
"Dobře..."
"Já nevím co se včera večer stalo,nic si nepamatuju.Ted jsem zmatený.S toho co bude dál mezi náma.Jestli budeme spolu vycházet,v práci..i v normálním životě.Mylím,že by jsme si to měli vyříkat."
"To asi měli,ale já nevím co,protože si taky nic nepamatuju.Snažím se vzpomenout,ale bolí měl hlava.Uplně mi třeští...takže jestli si chceš vyříkat něco co nevím jestli se skutečně stalo,tak to bude těžké."
"To je divné.Co se tak asi mohlo stát...au."
"Co?"
"Vždycky když začnu přemýšlet ucítím ostrou bolest..."
"To znám...a myslím,že v tom mají prsty Tok´rové."řekla Val
Poté mluvili o nadcházející misi.A o jejich vztahu.Ví,že jsou pro sebe navzájem dlůležití,ale slovo,které bychom tak rádi slyšeli,nepadlo.Možná trochu naznačení tam bylo,ale slovo miluju tě bylo hrozně vzdálené.

Další den,15:00,prostor brány:
"Takže,jsme všichni...můžou nás přenést."řekl Vana´sh
Za pár vteřin se oběvili na palubě lodi prométhea.Všechno šlo podle plánu.Ihned skočili do hyperprostoru.
"Tak jo děcka,pěkně se tady usadte...bude to trochu delší cesta."hlesl Mitchell
Všichni odešli.Tok´rové šli připravit svůj plán.Nikdo nevěděl co se bude dít...a ti co to mohli prozradit,byli zaneprázdněni svými pocity a neskutečnou bolestí hlavy.
Vala ležela na posteli a snažila se to nevnímat.Po půl hodině už to nevydržela a vydala se na ošetřovnu.
"Doktorko,ta bolest né a né ustoupit.Je to ještě horší..."
"Tak já vás vyšetřím."ukázala na přístroj."To je zajímavé,jsem zvědavá,jestli budete mít ty samé výsletky jako Jackson.Ten tu před chvílí byl a měl stejné příznaky jako vy."řekla
"Ou...tak co tam vidíte?"ptala se Val s menšími obavami v halse
"Jak jsem předpokládala.Úplně to samé.Udělala jsem nějaké snímky a počkám až příjdou výsledky.Pak vás zavolám."
"Děkuji."a odešla zpět do svého pokoje,vzala si prášky a lehla na postel

Ten samý den,20:30:
"Už se prober...konečně."někdo s ní třásl.Pomalu otevřela oči a uviděla Sam.
"Co se děje?"
"Shání tě doktorka,máš tam okamžitě přijít je to prý vážné."
"Jo už běžím..."

Na ošetřovně byla jen doktorka a Daniel.
"Takže...začnu"řekla trochu rostřeseným hlasem"Přišly ty výsledky a podle toho,si asi někdo hrál s vaším mozkem."
"Jak s naším mozkem?"ptala se Vala
"To úplně přesně nevím.Na to musím udělat podrobnější testy,ale vypadá to,že vám bud potlačíli vzpomínky,některé možná vymazali,nebo přepsali.Je tu ale ještě jedna možnost,které se bojím."
"Děsíte nás"nevědomky chytl Daniel Valu za ruku
"No,může se taky stát,že aby je mohli pozměnit,vám do hlavy asi podle této čmouhy,dá se říct..."ukázala na fotku"dali do halvy přístroj,který vás řejmě pomalu zabíjí..."
Danny a Val byli jako opaření.V tu chvíli by se v nich krve nedořezal!Ani jeden z nich nechtěl umřít!Měli strach...a aniž si to uvědomovali,byl to spíš strach o toho druhého.
"Co hodláte dělat...jak to zastavíte?"ptala se rozrušená Vala
"Nemám ponětí,pokud chcete,můžu vám skusit ty vzpomínky vyvolat...neříkám,že je to stoprocentní,ale skusit to mohu."řekla doktorka"Dám vám čas na rozmyšlenou.Potřebujete určitě čas to vztřebat...."a nechala je tam samotné
"No,tak to je síla.."hlesla Vala a pohlédla Danielovi do očí
"Jo...myslím,že by bylo dobré nechat si ty vzpomínky vyvolat.I kdyby mě to mělo stát život.Chtěl bych si vzpomenout co se stalo,protože...tě miluju."ve Valiných očích viděl bolest a ted už i slzy.Objala ho a schoulila se mu na hrud.První slza jí stékala po tváři a Daniel cítil jak mu promáčí triko.
"Myslím,že bychom měli."utřela si slzy s výrazem,jakoby toho najednou litovala.Posadila se.Chvíli tak zůstala a pak vstala."Pojdme za doktorkou."
"Už jsem se rozhodli..."řekli když přišli k doktorce
Oba si lehli na lůžko.Caroline jim dala na hlavu takové...přísavky.
"Ted zavřete oči a pokuste se usnout,ale na nic nemyslet!"Usmála se a odešla.
Do pár minut oba usli.Zdál se jim podivný sen.U obou byl stejný.Byli zmatení.Sen,nebo vzpomínky,které se ted derou napovrch.
Oba byli v pokoji.Valiném pokoji,ale byl tam ještě někdo,jehož tvář byla rozmazaná.Nemohli zaostřit,aby ho rozeznali.Daniel po něm skočil.Pak tma...co se stalo potom?!
Probudili se.Všechno okamžitě řekli doktorce.Byli odhodlani zjístit co se děje.
"Pokud vás na to napojím,tak...váš stav byl,zhoršil se a mohlo by to být ještě horší...!"
"Já jsem odhodlaný to skusit.Pokud můžu odhalit obličej toho muže...a nějak tím pomoct Vale..."pohlédl jí do očí."Chci to udělat."
"Ste si tým opravdu jistý?!Může to..."nedořekla to.
"Je mi jedno co to může...chci to udělt!"skočil Caroline do řeči.Ta jen vzdychla.Nechtěla se s ním hádat.To opravdu ne!Napojila ho zpátky k přístroji.Dan zavřel oči a opět usnul.
Tentokrát už to bylo zřetelnější...Ta tvář už nebyla tak hrozně rozmazaná.Odtrhl ho od Val a strhl ho na postel.Muž se mu s úšklebkem díval do tváře a v tom poznal Vana´shův obličej.
"Zemřeš,to si piš..."procedil skrz zetaté zuby Vana´sh a pak Daniela ozářilo žluté světlo
S trhnutím se probral.Měl zrychlený tep,celkově jeho stav se zhoršil.Řekl,že tvář byla Vana´shova.Nechali ho zavolat do místnosti a tam to všechno z něj začali tahat.Po dlouhé době se přiznal,co měl za lubem,že je goauld a co provedl Vale a Jacksnovi.
"Jak je vyléčit?"ptal se Cam
"Nevidím důvod proč bych vám to měl říkat...stejně mě zabijete."
"Ne,když nám to řeknete,tak ne!To vám slibuju."řekla přesvěčivě Sam
"Jasně,budu někde ve vězení co...?"
"Správně...tak řekněte!"strácel pomalu nervy Mitchell
"Jediné co vám řeknu,že jim zbývá vašich 24 hodin...v průměru,života."zasmál se smíchem ve kterém nebyla ani stopa po veselí

Daniela a Valu propustili z ošetřovny.Už dlouho spolu ti dva nemluvili.Valu trápilo,že mu vlastně ani neodpověděla...taky ho miluje a jestli mají umřít,musí to vědět!Zvedla se a šla do Danielova pokoje.Ten seděl za stolem a něco důležitě spisoval.
"Ahoj..."pozdravila nesměle
"Ahoj"odpověděl zdálo se až stydlivě
"Jak ti je?"
"Jde to,a ty?"
"Taky to jde...hele chtěla bych si promluvit o tom co jsi mi řekl"
"Co jsem řekl?"
"Že...že mě miluješ."
"Jo,to je pravda...asi jsem to neměl bez varování na tebe tak vychrlit co?"
"A já to neměla tak přejít."sedla si na postel.Daniel vstal od stolu a sedl si kousek od ní.Ta se šoupla víc k němu."Já...tě taky miluju a chtěla jsem se zeptat jestli jsi viděl něco...s té naší noci...však víš jak to myslím."objal ji
"Ne,neviděl.Je mi to líto..."
"To mě taky"hlesla Vala objímajíc Daniela"Tak co kdyby jsme to napravili?"zeptala se a trochu se oddálila,aby mu viděla do očí.Pomalu se k sobě přibližovali,až spojili své rty."To beru jako ano..."uchechtla se Vala.

Pak si usnuli v náručí.

12 hodin do jejich smrti...:
Daniel hladil Valu po zádech a užíval si její přítomnost.Ta pomalu otevřela oči...
"Ahojky"zavrněla a políbila Dannyho
"Jak se cítíš..?"staral se
"V tvé přítomnosti nádherně!"
"A jinak?"
"Ani se neptej..."bál se,že to řekne.Sám se tak cítil.
"Ale aspon umřu v tvé náručí...prožila jsem to nejkrásnější,i když tak krátce.Čehož lituju.Nadruhou stranu,je to o to vzácnější."
"Máš pravdu...když mám umřít,jedině vedle tebe.oc tě miluju"znovu jí políbil
"Já tebe taky."
"Já vím"
"Popravdě,nevěděla jsem jak moc se budu bát smrti,když vím,že za pár hodin,už budu...však ty víš"
"Neměj strach,budu s tebou...až dokonce!"
"Ano,až dokonce..."dlouho si povídali,mazlili se a užívali si toho druho.Nechtěli at to skončí.
"Dobrou noc...ještě naposled ti chci říct,že tě miluju,tak jako ještě nikoho."
"Dobrou...miluju tě"
To byly jejich poslední slova.Díky goauldům umřeli.Nadruhou stranu poznali lásku.Možná,nebýt jich by se nikdy nevyjádřili.Říká se,že láska znamená víc a oni se se svým osudem smířili rychle.Co jim taky zbývalo...
Našli je asi hodinu po jejich smrti.Měli zavřené oči a vypadali jak štastní manželé kteří jen v klidu oddechujou.Zemřeli si v náruči a aspon spoloviny štastní!
Lásku,kterou jim už nikdo nikdy nevezme...

The End!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína ♥Sb♥ Jasmína ♥Sb♥ | Web | 9. října 2009 v 14:39 | Reagovat

Hele, napiš taky někdy něco s Happy endem! :-D
Myslím, že to skončilo moc hezky, je to pěkně dojemné.

2 d.s.o evkaSB d.s.o evkaSB | Web | 9. října 2009 v 18:59 | Reagovat

bůůůů bůůůů jááá tu bulííím ale je nádherné a krásně dojemnéééé... :-)  :-)  :-)

3 kwimi kwimi | 9. října 2009 v 19:05 | Reagovat

ano chtelo by to Happy end

4 StarGate StarGate | Web | 10. října 2009 v 22:54 | Reagovat

hwezůůůůů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama