Červenec 2009

26.7-2.8.

25. července 2009 v 11:24 | Makishka |  Ostatní
Zde nebudu...jedu na dovolenou.Možná že budu mít přístup k internetu,ale nemůžu nic slíbit.Dnes zde asi ještě nějaký ten článek dám.
Už mám nápad na novou povídku,takže si sebou beru nějaké ty papíry a budu ve volných chvílích psát,psát a psát.
Prosím SB nemažte si mě. Díky!
Tak vám přeji hezké prázdniny!PApko

Tanec,bolest...láska

20. července 2009 v 17:16 | Makishka
Jednorázovka o Dannym a Valuš...nevím co k tomu dodat,snad jen budte trochu mírní...je to moje první povídka o těch dvou,ale ohlásky určitě uvítám i když nebudou kladné:-)

11.řada Hvězdné brány

18. července 2009 v 10:43 | Makishka |  Ostatní
Pro někoho je to možná novinka...pro někoho ne.Já se to dozvěděla včera od své sestřenky,která je do hvězdné brány taky tak zblázněná jako já...nejdříve jsem tomu nechtěla věřit...ale pak se začaly rysovat důkazy...na Youtube a dalších stránkách,údajně jsou ty díly na internetu anglicky s českýma titulkama...slíbila mi adresu,ale teď jela někam pryč...
Já tomu ještě pořát nemůžu uvěřit...asi plácám nesmysly ale je to pro mě něco jako druhé vánoce a musela jsem to někomu říct...až tu adresu budu mít tak ji tu zkusím dát!!!
Tak se zatím mějte,užívejte si prázdnin a nezlobte

Divide and Conquer trochu jinak...

10. července 2009 v 20:36 | Makishka
Mnozí z vás určitě znáte díl ve kterém jsou Sam a Jack označeni za zaitar´ky...mě se ten díl strašně líbí jen mě s tím trochu scénáristé sklamali.Tak jsem si řekla,že si to trochu skusím upravit...Doufám že se vám bude líbit...

Když Daniel s Janet řekli Sam, že se plukovník rozhodl přistoupit na Freyinu metodu bylo jí hrozně...rozběhla se ke dveřím a chtěla ho zastavit!!!Jen kdyby tam nebyli ti zatracení vojáci...
"Plukovníku!!!"zakřičela na něj.Jack se jen ohlédl a pokračival dál v cestě...Věřil že třeba tak může Sam aspon trochu pomoct.
"Musíte ho zastavit!"snažila se je ještě přesvěčit.
"Rozhodl se sám..."
"Sam musím to udělat,prosím."řekla doktorka.Musela jí totiž dát sedativa...Sam to rvalo srdce ale věděla že už nic nezmůže.Poslechla doktorku.
"Janet.."snažila se jí ještě přemluvit...doktorka ji ale dala sedativa.Sam se chtělo křičet.Nesnášela, když nemohla nic dělat...
Na Sam však sedativa moc nepůsobila...pořád měla před očima Jacka...
"Plukovníku...Pane,už není čas!"snilo se jí
"Možná budeme mset zvýšit dávku."řekla Janet sestře.
"Musíte se odsud rychle dostat...NÉ!"zakřičel plukovník v její hlavě a to jí definitívně probralo.
"Ten stroj se mílí...vy mi nerozumíte...lhali jsme."doktorka se zarazila."Ani jsme nevěděli že lžeme.Prosím..."snažila se Sam.

Freya už se připravovala že začne když v tom přiběhla do místnosti dr. Fraiserová a zakřičela:
"Přestante!"
Janice přivedla Sam k Jackovi.Všichni měli pohledy upřené na Jacka a Sam a nedočkavě vyčkávali co se bude dít
"Carterová???Co je???"divil se plukovník
"Můžete nás prosím nechat o samotě???"žadonila Sam.Ostatní ji vyhověli a odešli.
"Carterová...sundejte mi to"pověděl a ukázal na udělátko jak by řekl on,které měl na hlavě.
"Co se děje."zopakoval plukovník otázku.
"My nejsme zaitar´kové."řekla celkem klidným hlasem.
"Jak to víte?"
"Ten stroj si myslí že máme falešné vzpomínky...ale my lhali."
"Já jsem nelhal."bránil se Jack
"Tak dobře...něco jste vynechal."
"Nevynechal!"stál si za svým.
"Pane...Když jste mě nechtěl opustit,jste si jistý že v tom není něco co by jste si nechtěl přiznat?"naléhala Samantha
"Um...hmmm...o čem to mluvíte?"snaži se ze sebe dělat nechápavého...
"To co nemůže ani jeden z nás přiznat kvůli našemu pracovnímu vztahu."hlesla
"Á...ou...jistě"
"Pane,neřekli jsme celou pravdu...proto si ten stroj myslí že máme falešné vzpomínky."
"Vážně?"divil se.Sam jen přikývla.
"Otestujte ho znovu..."řekla směrem k Freyi.Freya tak učinila.

"Major Carterová uvízla za energetickým štítem..."řekla Freya
"To je fakt."všechny vzpomínky se mu vybavily jako by to znovu prožíval..."Slyšel jsem zvuky..."
"Udělal jste všechno co se dalo."
"Ano."
"Nemohl jste ji zachránit."chvíli bylo ticho..jako by přemýšlel...nebo pochyboval že se něco dalo přece jen udělat.
"Ne."hlesl nakonec smutně
"Ale ještě jste mohl zachránit sebe,"
"Asi ano..."
"Co se stalo dál?"ptala se Freya."Jak jste se cítil."
"Jako někdo kdo má právě umřít."
"Pane..."naléhala Sam.Nestačilo to
"Neodešel jsem...protože bych raději umřel sám než abych...stratil Carterovou."
"Proč?"
"Protože mi na ni záleži mnohem víc...než by mělo."To jako důkaz pocitů stačilo...
"Vy nejste zeita´rk"špitla Freya radostně.
"A ted otestujte mě."Sam řekla taky co v tu dobu cítila.Chtěla aby odešel a né aby tam umřel spolu s ní.Na to ho měla až moc ráda...
"Vy také nejste zaita´rk."
"Děkuji."
Plukovník k Sam přišel a odepl ji popruhy kterými byla ke křeslu připoutaná,kdyby jí třeba něco popadlo.
"Carterová..."
"Pane,nic s toho nesmí opustit tuto místnost."řekla odhodlaně.Práce pro ni ted znamená víc než osobní život byla si tím jistá.A on konec konců taky
"Jsme domluveni?"
"Ano,pane."
''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''
Co když ale nechají viset otázku ve vzduchu?????
Takže ještě jednou
''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''
"Vy také nejste zaita´rk."
"Děkuji."
Plukovník k Sam přišel a odepl ji popruhy kterými byla ke křeslu připoutaná,kdyby jí třeba něco popadlo.
"Carterová"
"Pane,promluvíme si o tom později...ted není ta správná chvíle..."
"Dobře..."chvíli se na sebe dívali,ale poté ji napadlo...jestli náhodou není zaita´rk Martuf.K jeho smůle byl...Sam ho nechtěla střelit zatem,ale musela.Ten den měla smíšené pocity.Ležela u sebe v pokoji na posteli a dívala se do stropu.Pořád se jí přehrával v hlavě dnešní den...Neodešel jsem...protože bych raději umřel sám než...abych stratil Carterovou...protože mi na ni záleží mnohem vic...než by mělo...Přistihla se jak se usmívá.Nevěděla co si má vlastně myslet...nemohl lhát to by ten stroj poznal.Na jednu stranu byla celkem štastná...muž kterého miluje ji vyznal lásku.Fajn né uplně ale,náznak tam byl a né malý.Jenže na druhou stranu,nemůžou být spolu,ani jeden z nich se nevzdá kariéry...myšlenky by určitě pokračovaly dál,jenže uslyšela zaklepání.
"Dále."dotyčný vstoupil...Sam byla ještě trochu ponořená do myšlenek a moc ho nevnímala.Do tváře mu neviděla.Byla otočená.
"Carterová..."jak uslyšela Sam jeho hlas,cukla s sebou jako by jí projel elektrický šok...Byl to Jack.
"Je mi líto Martůfa"
"Jo mě taky...potřebujete něco,pane?"
"Chtěl jsem si promluvit...o tom dnešku,já...y...nevím jak začít."
"Začátky jsou nejhorší."
"A konce ještě těžší."Jack to nemyslel tak jak to ona pochopila.Sam si to vyložila jako kariéra je pro mě nejdůležitější a žádný major se mi nebude plést do cesty.
"Ou...máte pravdu,asi to tak bude nejlepší,plukovníku."nechtěla upřímě aby to tak skončilo...jenže jestli ji nechce pak nemá jinou možnost.
"Ne já to tak...jsem ...to...ne to..."vzdal to a pokusil se začít znovu."Už dlouho mezi námi není jen přátelství...znám vás už přes 4 roky a nikdy jsme se nebavili o soukromém životě,já nevím jestli někoho nemáte...."klesnul hlasem a jako by vymýšlel vhodná slova,aby to nevyznělo nějak špatně"jste inteligentní,chytrá,krásná,já nikdy neviděl krásnějšího člověka...jste žena která má dobré srce a položil bych za vás život,Sam,kdybych musel...od první chvíle co jsem vás potkal jsem cítil nějaký...pocit.nejdřív jsem nevěděl co to je,ale ted už to vím jistě...je to LÁSKA.Nevím jestli ji přijmete.Hodně jsem posledních pár dní přemýšlel a došel jsem k závěru,že i kdybych se měl vzdát své kariéry,abych mohl zůstat s tebou Sam tak to klidně udělám."vykašlal se i na vykání"Těch pár měsíců než jsem tě poznal...tak jsem myslel že už nikdy nenajdu smysl života,to pro co žít.Našel jsem ho v tobě...a chci s tebou strávit zbytek života pokud mi to dovolíš...jestli to znamená konec mé kariéry tak at´... nechci být bez tebe už ani den...Miluju tě"díval se ji celou dobu do očí.On sám ani nevěděl jak jemně to řekl.Sam se utápěla v jeho čokoládových očích a viděla tam upřímně vše co od něj ted slyšela.Jack ji chytil jemně za ruku.Byl nedočkavý co mu odpoví....
"Jestli potřebuješ čas tak na tebe tlačit nebudu a budeš mít možnost pořádně si to rozmyslet."řekl když viděl jak se na něj dívá svýma nádhernýma očima.Jako by ho prosila o pomoc.Pustil její ruku a chystal se k odchodu.Myslel si že ted nejspíše potřebuje být sama.
"Ne Jacku nikam nechod...prosím" hlesla na poslední chvíli když už Jack lapal po klice"už jsem se rozhodla..."
Jack se otočil a netrpělivě čekal na odpověd´...

"Ne Jacku nikam nechod...prosím" hlesla na poslední chvíli když už Jack lapal po klice"už jsem se rozhodla..."
Jack se otočil a netrpělivě čekal na odpověd´...
"Prosím neodcházej ted ne..."vstala s postele a šla k němu."myslím že ti teda dlužím odpověd..."namísto ní ho políbila.Byl to krásný,dlouhý,vášnívý polibek...nemusela říkat nic víc...potom se jemně malinko odtáhla a na důkaz toho jak se rozhodla mu vyznala lásku třemi slovy"Taky tě miluju..."Jack se na ni usmál a vzal ji do náruče a začal ji vášnivě líbat...Opatrně ji položil na postel a do pár vteřin bylo všechno oblečení dole.Prožili vášnivý sex,který si užívali a pro který vyhodili,pro jednou,pravidla z okna.Naplno si užívali vášně...tolik brali a tolik si dávali a ani jeden z nich nechtěl aby to skončilo.Nakonec usli vyčerpaní v náručí toho druhého...
Probudil je až alarm rozléhající se chodbami SGC.Sam se zbudila jako první a rychle začala hledat kousky svého oblečení.Jack se vzbudil o chvíli později.Neprobudil ho alarm,ale Sam hledající kousky svého oblečení.
"Co se děje?"zabručel Jack
"Jen alarm...že tě to neprobudilo dřív."culila se na něho."Měli by jsme jít už nás určitě museli hledat...Co se na mě tak díváš?"zeptala se když uviděla jak se na ni Jack kouká...jeho oči vyzařovaly lásku a štěstí,usmíval se na ni a to donutilo Sam se taky usmát
"Nic jen se koukám na tu nejkrásnější ženu co jsem kdy viděl."a usmál se ještě víc
Sam po něm na protest hodila jeho černé tričko,aby se i on začal oblíkat.Pořád po sobě pokukovali a Jack si v rozpustilosti zapnul košili špatně.Sam si toho nevšimla a vyšli tak společně na chodbu.Namířili si to do kantýny,protože oba už měli neskutečný hlad.Jackovi bylo divné proč se po něm všichni tak čumí.Sam si toho moc nevšimala.
"Careterová,proč se všichni na mě tak divně čumí???"řekl svou myšlenku nahlas.Zastavili se a Sam se na něj podívala od hlavy až k patě.Měla co dělat aby se nezačala chlamat,a to doslova,na celé kolo.Přesto se neubránila menšímu usměvu.
"Jacku máš blbě zapnutou košili..."pošeptala mu tak aby to nikdo neslyšel...stejně tam ani nikdo nebyl.Jen sem tam prošel nějaký voják.Jack se na sebe podíval a zaklel.
"No super...ted vypadám jako neschopnej chlap kterej si ani neumí zapnout pořádně knoflíky..."to už se Sam nemohla udržet a vyprskla smíchem.Jack si spravil košili a došli do kantýny.Nabrali si na tácy jídlo a přisedli si k Denielovi.
"Ahoj Denieli...co to bylo za alarm???"tázal se Jack
"Ahoj jen se vracela Sg-23 byli pod palbou."
"Aha takže jsme nepřišli o nic důležitého."
"Vskutku ne..."dořekl za Deniela,právě přisedávající si Teal´c
"A kde jste se zdrželi vy???"ptal se po chvíli šibalsky Deniel když viděl jak se ti dva na sebe dívají..Na obou bylo vidět že si snaží vymyslet alibi
"No nic, tak já už jsem dojedl,půjdu do kanceláře,začínají se mi tam hromadit artefakty...tak se tu mějte lidi."rozhodl se je netrápit.
"Ty také Denieli Jacksne"odpověděl Teal´c
"Ahoj."řekl Jack jako by byl někde mimo.Potom už dojedli bez mluvení.Sam odešla do své pracovny,Jack si šel lehnout a Teal´c provádět kel´no´reem.
Sam nemohla moc pracovat.Vůbec se nedokázala soustředit,pořád musela myslet na Jacka.Na tváři se jí objevil malý usměv,jenže za chvíli začala mít trochu pochybnosti.Vůbec nevěděla jak se v ní tak najednou vzaly.Miluje ho tím si je stoprocentně jistá.Ale dostala celkem strach z toho jak se k nim bude chovat okolní svět...včetně Kinseyho.Ten bude stát v první řadě a fandit,nad neštastnou kariérou plukovníka Jacka O´Neilla a majora Samanthy Carterové.Ani si nevšimla že takhle už sedí asi půl hodiny.Po tak dlouhé době se jí zdály najednou ty pochybnosti strašně velké.Vzpoměla si taky na to,jak ji Jack řekl,že aby mohli zůstat spolu se klidně vzdá své kariéry.Jenže to taky nechtěla.Zůstala by tady úplně sama a taky se bála o Sg-1,kdo ví koho by jim za velitele dohodili.Nějakého starého bručouna.Vzpoměla si jaký byl Jack ze začátku...taky se jí zdál jako bručoun,mrzutý bručoun.Znova se pousmála,ale né na dlouho,když si vzpoměla na Kinseyho a na to jak můžou oba skončit.Rozhodla se,že si o tom musí promluvit s Jackem.Nechala nedodělanou,ani netknutou práci prací a vyšla se své laboratoře směrem k Jackovu pokoji.
Jack ležel na posteli a taky dlouho přemýšlel.Myšlenky vedly skoro stejným směrem jako ty Saminy.Od Kinseyho,přes Sg-1,až po jejich společné vzpomínky.Chvílemi se mu na tváři objevil blažený usměv,jindy zae obavy...ba i strach. Taky se rozhodl...že musí si jít promluvit se Sam o budoucnosti...o tom,jak to všechno skončí,nebo bude pokračovat.A taky se mu po Sam strašně stýskalo.Proto vstal a šel chodbami za Sam.V duchu si přemítal to co ji řekne,no vlastně to ani moc nevěděl.
Uviděl Sam jak jde chodbou,směrem k němu.najednou jí z tváře nemohl nic vyčíst.Vypadala štastně ale zároven moc smutně a to ho děsilo...pomalu se blížili k sobě a ani jeden z nich ani netušil co mu ten druhý...chce vlastně říct...

Uviděl Sam jak jde chodbou,směrem k němu.najednou jí z tváře nemohl nic vyčíst.Vypadala štastně ale zároven moc smutně a to ho děsilo...pomalu se blížili k sobě a ani jeden z nich ani netušil co mu ten druhý...chce vlastně říct...
Sam přemýšlela cestou,no vlastně těch pouhých pár metrů.Zastavili se blízko sebe.Oba byli v rozpacích...nervozni a zmohli se jen na pouhé Ahoj.Chvíli se na sebe dívali a to nesnesitelné ticho se rozhodla přerušit Sam.
"Jacku,právě jsem tě hledala...hodně jsem znova přemýšlela a chtěla bych si s tebou promluvit."
Jack byl strašně zvědavý co mu chce říc a proto nepřiznal,že ji taky hledal.
"Tak fajn zajdeme třeba k tobě do pokoje."a tak troch vynutil ze sebe úsměv.Došli k Sam do pokoje...Jack si sedla na židli a Sam na postel.Nevěděli jak to ale najednou si byli strašně daleko.
"Tak co jsi chtěla...Sam"
"Já...Jacku,jak už jsem řekla tak jsem přemýšlela...o tom co bude dál.Vím že to asi...nebude zrovna hladce,ale nechci...nechci tě ztratit Jacku."Jack neváhal a přisedl si k ní a objal ji.."Miluju tě"řekla tak jemě že by ji uvěřil i ten,kdo lásku nikdy nepoznal.Jackovi jako by se vypařil z hlavy Kinsey i vojenský soud a myslel jen na Sam a štastnou budoucnost.
"Taky tě miluju...chci s tebou prožít štastnou budoucnost a ani Kinsey nebo vojenský soud nám to nezničí."pošeptal své myšlenky Sam do ucha."udělám cokoli aby jsi byla štastná...štastná a se mnou."víc si ji k sobě přitiskl..."Skusím něco vymyslet."dodal po chvíli.V obětí zůstali ještě dlouhou dobu a když zjístil,že Sam usnula,jemně ji položil do postele,přikryl,ode dveří se na ní podíval a když se ujistil,že je vše v naprostém pořádku a ona s klidnou tváří spí opustil pokoj.
Na zbytek dne si vzal volno a odjel do Washingtonu,do bílého domu.Předem samozřejmě zavolal a domluvil si schůzku.Přijel o něco dřív a proto čekal.Ale za pár minut ho sekretářka dovedla k samému prezidentovi.
Když spatřil Jacka,vstal,šel k němu a podal mu ruku.
"Plukovník Jack O´Neill,kdo by to čekal."pozdravil ho a culil se.Jack se jen letmo pousmál.
"Přišel jsem s prozbou..."
"Tak co to bude..."nahodil zvědavý pohled.
"Mám takový malý problém s jedním...řekněme vojenským předpisem."
"Vážně...a jakým?"divil se.
"To že nemůžou...mít...žádný bližší vstah,než je přátelství,dva...lidé se stejným změstnáním."řekl plukovník.
"Aha a co bych s tím měl jako já dělat...mám ho snad zrušit???Nebo co?"uchcechtl se prezident.
"Víte,že to není zas až tak špatný nápad..."řekl Jack s vážnou tváří.Prezident takovou rychlou reakci vůbec nečekal a už vůbec že by to měl zrušit.Chvíli se divil...jako by byl mimo,nepřítomen a pak se začal vyptávat...
"Souvisí to snad s vámi plukovníku..."snažil se ho zastrašit.Jack byl šak dobře připravený i na tuhle otázku...
"Ne jen se mi to pravidlo prostě nelíbí...Nelíbí se mi že se někteří lidé milují,ale milují také svou práci..."
"A mohl by jste konkrétně jmenovat..."
"Jo jasně...moji dva přátelé kteří pracují...na...na úřadě."rychle vymýšlel zaměstnání a první co mu přišlo pod mysl plácl.Za tuhle odpověd by nejraději zmizel pod prezidentův příšerně rudej koberec.
"To by jste chtěl abych udělal...za to že jste párkrát zachránil zemi..."Jack přikývl."Chtěl by jste abyh udělal vyjímku dvou úředníkům...?"
"Ne celé americe."hlesl a už si říkal jak blbě to zní.
"Vy chcete vyhovět svým kamarádům...nechtěl by ste si to šetřit na horší časy?"
"Ne...dlužím ji..M...to,párkrát mi zachránili život.."uculil se.
"Budu dělat že vám věřím.Řeknu,vám že nevím pravdu,ale s těma úředníkama jsem vám na to neskočil...počkejte vedle...promyslím si to."řekl prezident."Jo a plukovníku O´Neille...co když na to nepřistoupím...bude to stejné???"zajímal se
"Ne...už nejspíš nikdy nezachráním Zemi zadek..."otočil se a odešel zpět do místnosti kde pobíhala s telefonem sekretářka.Sedl si na pohovku a čekal.Zdálo se mu to jako by už k tomu gauči přirotl.Veděl že to určitě nebude hned...jestli to vyžaduje...po celé Americe.Po celé Americe...zní to tak divně.Nechtěl by být prezidentem a vyřizovat to.Z myšlenek ho probudila sekretářka.Řekla že prezident už rozhodl...
Jacka při těchto slovech zamrazilo.Ví,že se s rozhodnutím prezidenta všechno změní.At řekne Ano nebo Ne...
Statečně vešel do dveří.Uviděl prezidenta nad hromadou papírů,jak si mne oči.Přistoupil ke stolu a zadíval se na prezidenta.Ten na něj unaveně mžoural...
"Jacku...dáváte mi zabrat."
"Ano,pane."nepopíral to."Můžu tedy vědět jak jste se rozhodl.??"
"Dělám to jenom pro to...že mám strach o zemi a nechci přijít o jednoho z těch nejlepších vojáků které země má..."usmál se."To vyřizování...bude chvíli trvat.Přeci jen není to zrovna hračka."
"Takže souhlasíte..."
"Po dlouhém přemýšlení...dal jsem si pro a proti..."Jacka to protahování strašně nebavilo."Nejdřív jesem nechtěl ale pak jsem si to rozmyslel...takže"podal Jackovi jeden papír."V Kolorádu už to platí..."pousmál se prezident.
Jack byl štěstím bez sebe.Zasalutoval a rychle odešel z místnosti.Málem porazil sekretářku,když utíkal chodbou až k výtahu,rychle do Koloráda,do Cheyenské hory oznámit to Sam.

Mezi tím co je Jack ve Washongtonu...

Sam se probudila...bylo už něco kolem poledne.Rozhlížela se po pokoji ve snaze najít Jacka...nikde ho však nespatřila.Vyšla z pokoje na chodbu a mířila k Jackově ubikaci.Zaklepala,ale nedostala žádnou odezvu.Zaklepala podruhé,ale opět se nic nedělo.Rozhodla se vztoupit.Uviděla jen prázdný pokoj...chodila po chodbách SGC ve snaze že se třeba střetnou.Daniel ji uviděl a rychle spěchal k ní.
"Sam to musíš vidět...něco jsem oběvil,je to až neuvěřitelné,na těch kamenech co přinesla Sg.."nedořekl protože ho Sam přerušila.
"Danieli neviděl jsi Jac...plukovníka O´Neilla???"
"Jacka...ne neviděl...myslím že si vzal na zbytek dne volno prý si potřeboval něco zařídit..."
"Aha..."hlesla.
"Děje se něco Sam?"zadržel ji.Viděl že je nějaká divná...zdálo se mu jako by to uvnitř nebyla ani ona..."Nechceš si o tom promluvit...?
"Ne díky Danieli...myslím že půjdu do kantýny...mám celkem hlad.Potom si promluvíme o tom tvém velkém oběvu."usmála se,otočila se a zmizela za rohem.
Seděla v kantýně a nepřítomě hleděla do hrnku s kávou.Danielovi lhala s tím že má hlad na jídlo neměla ani pomyšlení.Ted už pila snad třetí kávu.Nevěděla jak dlouho tam sedí a nikdo jí ani nesháněl.Byla jim za to vděčná...

Blížiy se večerní hodiny a Jack zrovna přijížděl ke komplexu.Tajně doufal že tam snad Sam ještě bude.vyběhl z auta a všichni se za nim dívali jako by to byl mimozemštan.Jemu to bylo jedno.Sjel výtahem dolů.Běžel do její laboratoře a pak do pokoje.Jeho štastná nálada ted zhasla.
Určitě šla domů...nebude tady přece na tebe čekat.honilo se mu hlavou.
Cestou potkal Teal´ca.Jack si ho vůbec nevnímal.
"O´Neille..."Jack nereágoval."O´Neille...děje se něco...major Carterová je také divná...má to s tím něco společného???"Jack zbystřil.
"Ty jsi ji viděl kde je???"
"Daniel Jackson říkal že šla do kantýny...měla by tam být pokud už však neodešla domů."Jackovi se rozzářily oči nadějí.Rozběhl se do kantýny.
"Díky..."stihl ještě zavolat než zmizel za rohem,jako předtím Sam.Teal´c se jen uklonil jak to dělává.
Doběhl do kantýny a tam ji uviděl.Zarazil se.Viděl ji smutnou nad hrnkem kávy.Přistoupil blíž a zvolal
"Sam..."sam se otočila.
"jacku."zašeptala.
"Hledal jsem tě..."
"Jo já tě taky...."usmívala se Jack si k ní přidřepl.
"Nedáš mi pusu...?"
"Tady?"řekla nevěřícně a rozhlídla se kolem sebe.Místnost byla plná večeřejících lidí.
"Říkal jsem že musím zařídit něco...něco aby jsme moihli být spolu...No a vydařilo se."usmál se na ni a podal ji papír.Sam nejdříve nemohla uvěřit a pak mu dala ruce kolem krku a vášnivě ho políbila...Najednou přestaly vidličky cinkat o talíř a všichni sledovali líbající se důstojníky....Pak už žili jen krásný život plný výjmečných chvíli jako například svadba nebo těhotenství...

The End

Happy story

2. července 2009 v 13:10 | Makishka
Druhá povídka...

Bylo už jen pár dnů před vánocema...Sam seděla v jídelně...neměla momentálně co na práci.Byla strašně štastná a vzpomínala na to co se nedávno stalo.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Sg1 neměla co na práci tak jim Hammond dal na zbytek dne volno.Stejně už byl pátek...Jack se chystal že půjde chytat ryby jenže tam už bylo hodně sněhu a tak to vzdal.Proto se ptal Deniela jestli by s ním nechtěl něco podniknout...jenže jak znal Jacka tak by se dívali na hokej nebo na Simpsny a o to vážně nestál,tak se vymluvil na to že musí ještě něco vyřešit v práci.Proto se hned ptal Tealc´a,ale ten,že prý chce jet na Chulack.Vedle něj postávala Sam...
"A vy asi máte určitě tady něco na práci a nechcete trávit den se starým,zapšklým plukovníkem...že ne"řekl trochu sklamaně.Sam se usmála.
"Ne pane dneska nemám nic na práci takže jsem volná!""špitla radostně."Pokut se nebudeme dívat na sport nebo tak něco."
"Páni to jsem nečekal...takže co kdyby jsme někam zašli..."
"Dobře ráda jen se zajdu převlíct."
"Fajn za čtvrt hodiny u auta."dořekl Jack a pomalu odcházel
"Ano pane!"vyhrkla Sam
"No tak ti držím palce..."řekl tajemně Deniel a taky odcházel.Protože věděl do čeho se to Sam namočila...už to párkrát zažil,ty né moc zábavné večery u televize....Sam se na něho jen nechápavě dívala.

Za patnáct minut na parkovišti
Jack už nedočkavě stál na parkovišti...uviděl Sam přicházet.
"Tak co budeme dělat pane..."ptala se zvědavá Sam
"Nevím co by jste chtěla dělat vy..já mám celkem hlad tak by jsme mohli zajít do nějaké restaurace na oběd...Třeba jestli by vám to teda nevedilo."
"Ráda pane mám už taky celkem hlad..."
Nasedli do Jackova auta a jeli do nově postavené restaurace na rohu celkem rušné ale pěkné čtvrti...Jack vystoupil jako první a otevřel jí dveře.Sam si říkala jak je ale galantní.Vešli dovnitř a sedli si ke stolu pro dva.Byla to pěkná maličká restaurace.Na stole byla vázička s kytkou a svíčka,kterou jim číšník zapálil a poté jim dal jídelní lístky.
"Co si dáte k pití?"Ptal se číšník.
"Pijete víno?"otázal se Jack.
"Ano"
"Červené nebo bílé?"
"To je jedno"usmála se
"Tak fajn,dvakrát bílé víno"
"Nevěděla jsem že pijete víno..."povídá Sam když číšník odešel.
"No...nejsem jeho příznivcem,raději piju pivo,ale rád si ho s váma dám."Později přišel opět číšník s vínem a ptal se co si vybrali k jídlu.Obědnali si pizzu.Napůl.
"Tak na co si připijeme,pane?"
"Co takhle na to...že mi už nebudete říkat pane ale Jacku...a...mohli by jsem si začít tykat...aspoň dneska co vy na to."
"No dneska by to snad šlo,když jsme mimo práci..."
"No co Denielovi taky tykáte...a Telc´ovi taky..."
"No jenže Deniel není můj nadřízený a není ani v armádě."
"Hmm...ale mi by to nevadilo...jak chcete.Tak aspon pro dnešek mi říkejte Jacku."hlesl s trochou sklamání v hlase.
"Dobrá.Tak mi říkejte Sam a no tak by jsme si teda mohli tykat."
Přitukli si a napili se.Jack měl nutkání jí políbit...jako že na tykání,ale radši na to zapoměl.Potom si povídali o všem možném...až do doby než přinesli jídlo.Pizzu dali doprostřed stolu.Měli jí se šunkou,sýrem a kečupem.Byla výborná...na talíři už zůstal poslední kousek a oba si ve stejnou dobu řekli,že si ho vezmou.Sam i Jack natáhli ruku.Jejich ruce se nepatrně dotkly na kousku pizzy.Jeden se díval do očí tomu druhému...a po chvíli řekla Sam:
"Vem si to ty,já už stejně nemůžu"a dala ruku pryč
"Né to je dobrý já jen že se k tomu nikdo neměl tak jsem si řekl...že bych si to mohl vzít."
"Víš co dáme si to napůl."vzala a rozkrojila poslední kousek pizzy,který mu podala.Dojedli bez mluvení.Za pár minut přišel číšník,odnesl špinavé nádobí a Jack řekl,že zaplatí. Sam už si vyndávala peněženku,ale Jack ji zastavil,že to zaplatí on.
"Dobře,ale příště platím já."
"Fajn...to je fér."Vyšli z restaurace a přicházeli k autu.
"A co podnikneme ted?"
"Nechceš ke mě zajít na kafe nebo na něco,Jacku..."
"Jasně."řekl a jeli směrem k Saminu domu.Sam se dívala celou dobu s okna.Bylo vidět na zasněženou strán.Všude kam se podívala byl sníh...stromy,keře,doměčky...I přes ty všechny mraky na obloze bylo vidět slunce,Nehřálo,jen svítilo.Zanedlouho dojeli k Saminu domu.Vystoupili a Sam odemkla dveře.Jack si sedl na pohovku a rozhlížel se po domě.
"Dáš si teda to kafe?"ozvalo se po chvíli z kuchyně"nebo třeba raději pivo...jedno tady ještě mám!"
"Dám si to pivo."
Sam přinesla Jackovi pivo a přisedla si.Začali si znovu povídat...vůbec by si předtím nemysleli že mají tolik společného.Povídali si o práci,o filmech,ale taky o životě.Úplně zapoměli jak ten čas letí a než se nadáli tak bylo deset hodin večer.
"Už bych asi měl jít."
"Vždyt je teprve....ou deset hodin."
"Jo moc hezky se mi s tebou povídalo Sam,"
"Mě s tebou taky Jacku."dořekla Sam a podali si ruce.Usmívali se ne sebe a ani jeden nechtěl odejít.Jack se přiblížil a Sam se zachvěla.Jejich obličeje byly strašně blízko...a za okamžik se spojily.Prožili nádherný polibek plný láskyPochvíli se jejich tváře se oddálily.Opřeli se o čela...
"To by jsme asi neměli..."povídá Sam.
"Jo asi by jsme neměli jenže..."už nedomluvil protože se na jeho ústa přisála její pusa.Dala mu ruce kolem krku a Jack ji vzal do náruče.Nesl Sam do ložnice a pořád ji líbal.Položil ji opatrně na postel.Připadala mu tak křehká a nádherná.Zajel jí rukama pod tričko .Pak se odtáhl aby zjistil jestli o to opravdu stojí,ale nevypadalo to,že by dělal něco co by se jí nelíbilo.Jedním rychlým pohybem mu sundala tričko a začala ho pro změnu líbat ona.Věděla že by asi neměla a že jestli spolu budou spát tak si pokazí kariéru.Ale těd jí to bylo jedno.Tato chvíle je pro ni ted prijoritou a nevyměnila by ji za nic na světě.
Ted pro změnu sundal on tričko jí...ani nevěděl jak ladné má křivky.Užíval si té chvíle že může mín tuto ženu u sebe.Tak dlouho po tom toužil a ted se mu vyplnil jeho životní sen.Ještě chvíli se jen líbali a pak prožili tu nejkrásnější noc v jejich životě...
Ráno vedle sebe ucítil Jack nepatrný pohyb.Rozhlédl se a na jeho hrudi spala Sam.Usmál se a začal ji hladit po zádech.Probudila se až po nějaké chvíli...
"Ahoj."
"Ahoj."řekl jeden druhému a usmáli se na sebe.
Jack začínal dostávat hlad a tak se nabídl,že udělá snídani.Vstal a připravil jídlo,které našel u Sam v lednici.Přinesl jí podnos až do postele a sám si pak lehl vedle ní a taky jedl.
"Tak to si nechám líbit."pochvalovala si Sam snídani.
"Na to si nezvykej."řekl škádlivě Jack.Dojedli rychle.Dali podnos se zbytky jídla stranou a přitulili se k sobě.
"Jak to tedka bude s náma,Jacku?"ptala se Sam
"Navím,ale už to nebude jako dřív..."
"Jo to nebude..."hlesla
"Miluju tě..Sam a at to dopadne jakkoli tak tě miluju."řekl a políbil ji na čelo.Sam se zarazila.Tohle jí řekl poprvé...
"Taky tě miluju Jacku."špitla Sam a schulila se k Jackovi.
"A jak se k sobě budeme chovat v práci?"
"Nevím...ale nedokážu ted kolem tebe chodit jako by se nic nestalo."
"To já taky ne...řekneme to někomu..."
"Jestli to někomu řekneme nebo se to někdo dozví tak nás čeká vojenský soud...jedině kdyby jsi chtěl dělat jako že se nic nestalo."posmutněla.
"Ne to nechci...už ne."
"Třeba bych mohla odejít z armády..."
"Víš,že to bych od tebe nikdy nechtěl,Sam"
"Ale je to lepší než vojenský soud."
"Jo to sice je,ale já přece taky můžu odejít...nebo by tam jeden z nás mohl zůstat jako civilista.Co takhle svěřit se Hammondovi.Víš že by nás nenahlásil...a počkat jak se to vyvine.A ted je víkend tak by jsme se neměli zabývat prací a skusíme si ho užít.Jo?"
"Dobře."

Víkend si báječně užívali.Procházeli se po městě,po parku a drželi se jako pár za ruce.Dívali se na televizi,smáli se a večery byly pro ně nejkrásnější...
Jenže i to jednou musí skončit a bylo pondělí...Domluvili se,že se nejdříve budou snažit dělat jakože nic,aby viděli jak se budou cítit a jak jim to bude příjemné.
Sam seděla v laboratoří.Přišel za ní Deniel.
"Tak co jak se ti líbil večer s Jackem?"
"Proč on něco říkal?"
"Ne neříkal...já jen se ptám,protože co jsem já většinou šel s ním musel jsem se dívat na Simpsny."
"Bylo to fajn..."
"Co jste dělali"
"Zašli jsme na jído a pak jsme si povídali."
"Aha a to je všechno?"
"Jo...proč?"podezírala ho Sam
"Zajímavé že jste se nedívali na televizi."
"Jo...myslela jsem že jste s Jackem nejlepší přátelé..?divila se.
"Jo jsme,ale jen když se nedíváme na televizi."usmál se Deniel.
"Tak fajn když mě omluvíš mám ted hodně práce."
"Jo měj se Sam."dořekl a odešel.Sam začala pracovat.Asi za hodinku přišel do její kanceláře Jack
"Ahoj."
"Ahoj."
"Tak jak je v práci..."
"Jo jde to a co vy pane."
"Celkem dobře...Deniel se mě vyptával co náš den,že prej si mu říkala že se ti líbil."
"Ano přišel tady a začal se ptát jaké to s tebou bylo...teda s váma,pane..."
"Sam.."
"Co?"
"Tady nikdo není tak mi snad budeš tykat a i kdyby tu někdo byl tak mě to nevadí."usmál se"no a pokračuj..."vyzvídal
"No že jsme zašli na jídlo a pak jsme si povídali..."
"Myslím že to je věrohodné...co myslíš neměli by jsme raději teda zajít za Hammondem?"
"A co mu chceš říct...jestli se to dozví tak půjdeme na soud"
"On by nás neprásknul."
"Asi máš pravdu Jacku a při nejhorším,můžu dát výpověd..."řekla Sam.Šli spolu chodbou až ke kanceláři Generála Hammonda..Zaklepali
"Dále."ozval se příjemný hlas
"Generále..."nevěděli jak začít."my dva...tady já a major...my jsme..."koktal Jack
"Co se děje?"začínal se divit generál
"My se milujem."skrátila to Sam.
"Cože?popravdě myslel jsem si něco podobného...ale takhle najednou a přímo to jsem nečekal.No správně bych to asi měl nahlásit ale když mi slíbíte že se to už nebude opakovat...jsem ochotný to přejít."
"Ale pane my se milujeme jak tady říkala Sam a chtěli by jsme spolu být a nevíme jak to vyřešit...proto jsme přišli za váma."
"Aha to jsem nevěděl...Dobrá skusím zavolat prezidentovi a skusím to vyřešit tak aby vás nečekal vojensjký soud a já nemusel přijít o své dva nejlepší lidi."
"Díky generále."řekli a odešli.
"Doufám že se to nějak vyřeší...nechci o tebe přijít."rekl odhodlaně Jack,dal Sam pusu a rozešli se každý jiným směrem...

O tři dny později v práci byli Sam a Jack strašně nervozní když si je nechal generál svolat do zasedací místnosti.Nevěděli jestli je čeká vojenský soud,výpověd nebo třeba nějaká dobrá zpráva.Byli tam pouze členové sg1.
"Takže tady je odpověd od prezidenta."řekl přicházející generál,podávajíc nějakou obálku Sam a jackovi.Ostatní nic nechápali a jen se na ty dva dívali.Sam otevřela obálku a z ní vyndala bílý papír s černými písmenky.Bylo všude ticho jako v hrobě.Přečetli si slova napsaná v dopise.Samantha Carterová a Jack O´Neill mají povolení od prezidenta,že mohou spolu žít a milovat se.Byli strašně štastní a objali se.Deniel a Teal´c jen nevěřícně koukali a nechápali o co tu vlastně jde.
"Gratuluju vám majore a vám taky pukovníku."
"Co se tady děje???"ptal se udivený Deniel.Jack mu a Teal´covi podal papír.Ihned ho začali zaujatě číst.
"Vy dva spolu jako...to"
"Ano Denieli."špitla radostně Sam.
"Tak to vám blahopřeju..."
Sam a Jack odešli protože už měli po pracovní době.Jeli k Sam domů a užili sei další nádhernou noc plnou lásky,vášně a touhy....
''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''
Sam seděla ještě pořád v kantýně a byla ponořená do svých nedávných vzpomínek.Vůbec si neuvědomovala kolik je vůbec hodin.Měli totiž misi,aby vyjednávali o výměně technických zbraní za potraviny.Musela rychle spěchat aby se stihla převléknout,ale k jejímu překvapení byla u brány první.Do pár minut tam však stáli všichni čtyři.Brána se otevřela a oni mohli vstoupit.Na druhé straně je čekali milí lidé aby je přivítali.Byla to méně vyspělá planeta,ale měli však dobré zbraně a neměli jich ani zrovna nejméně.Dovedli je do místnosti kde byl velký kulatý stůl s šesti židličkami.Posadili se a začali jednat.Jednali přibližně hodinu.
"Takže jsme domluveni."
"Ano...mí muži vás doprovodí k bráně."řekl muž se kterým jednali.
"To nebude třeba.Trefíme tam sami."usmál se O´Neill a odešli.
Už byli u brány...Sam se najednou udělalo špatně,chytila se Jackovy bundy,zapotácela se a omdlela.
"Sam co je ti...slyšíš!" Jack jí vzal do náruče a nesl jí směrem k bráně.Teal´c běžel napřed aby mohl zadat adresu.Prošli bránou a odvedli Sam na ošetřovnu.
"Jen omdlela...měla by být v pořádku,za chvíli se probere."řekla po chvíli doktorka.Jack si oddychl.Měl o ni strašný strach
"A proč omdlela?"ptal se Jack
"To ještě nevím.Až bude vzhůru tak ji ještě vyšetřím.Běžte za ní..."Jack neváhal a šel k Sam která ještě spala.Byla tak bledá.Bylo mu jí až líto...chytl ji za ruku a jen tak vedle ni seděl a čekal než se probere.Za pár minut se tak stalo.
"Ahoj lásko,jak se cítíš."
"Ahoj...co se stalo?ptala se Sam.
"Nevím...doktorka říkala že až se probereš tak ti udělá ještě pár testů."Janet právě přicházela.
"Tak jak se cítíš?"
"Jako by mě přejel parní válec."usmála se Sam.
"Jacku běžte se převléct...já zatím Sam vyšetřím a když mi slíbíte že na ni dáte pozor tak tu nebude muset zůstat přes noc."
"Slibuju."culil se.Vzal Sam domů.Už bylo pozdě tak šli oba spát.Sam byla jako v bavlnce.Jack o ni měl strach a tak jí se vším pomáhal a staral se o ni.Pořádně jí přykryl a pak si lehl vedle ní.

Ráno šla Sam hned za Janice aby se jí zeptala jak na tom je.Sedla si na ošetřovně na postel.
"Je mi něco..?"
"No jak se to vezme..."
"Janet ty mě děsíš...."
"Sam jsi těhotná."zvolala radostně."To bude pro Jacka dárek k vánocům co Sam..."
Sam se jen usmívala.Konec konců byl to taky poslení pracovní den a už za čtyři dny měl být štědrý den.Jack jí pozval na štědrý den do nějaké nobl restaurace...prý jí musí něco říct.Deniel vyzvídal co mu chce říct a nakonec taky řekla.Podle něj se to perfektně hodí...

Ty čtyři dny ubíhaly rychleji než by se dalo čekat...Dům měli perfektně vyzdnobený.Měli stromeček až ke stropu a nad krbem visely dvě punčochy.Sam si kdysi koupila jedny modré šaty,které neměla na sobě ani jednou a chtěla si je ještě vzít protože za pár týdnů už se do nich nejspíše nevejde.Na ně si vzala béžový zimní kabát a růžový šál...Moc jí to slušelo.
Jack ačkoli si připadal jako tučnák v tom smokingu tak si ho oblékl.Padl mu krásně i když on si tak nepřipadal.
Když sam scházela ze schodů dolů tak myslel že se mu to jen zdá a ona je ta nejkrásnější princezna jakou si kdo dokáže představit.A ona si myslela že on je její nejkrásnější princ.
"Sam vypadáš nádherně."vychvaloval ji.
"Víš že ty v tom smokingu nevypadáš taky nejhůře..."usmála se.
Chytil ji za ruku a šli k autu.Nasedli a jeli do restaurace...v ten den to byla taky široko daleko jediná nobl otevřená reestaurace.Cesta jim trvala přibbližně dvacet minut.Jack pomohl Sam vystoupit z auta a pak oba šli dovnitř.Číšník jim vzal kabáty a posadil je ke stolu,kde jim podal jídelní lístky.
"Už mám strašný hlad..."prohlásila po chvíli Sam otevírajíc jídelní lístek.Objenali si velkou porci masa.Jack se divil kolik se toho do Sam vejde.
"Tak co mi chceš říct tak důležitého Jacku..."povídá zvědavá Sam,když oba dojedli.
"Nechceš začít..."bylo vidět že je značně nervozní"říkala si že mi taky musíš něco říct ne?"
"Jo ale začni raději ty."
"Dobře...Já tě Sam miluju ze všeho nejvíc a nikdy jsem nevěřil že ještě budu v životě někoho tak strašně milovat...a chci ti říct že budu při tobě vždycky stát a jestli budeš chtít tak bych s tebou chtěl prožít zbytek svého života...jsi moje láska,můj anděl který mě vždycky rozveselí jen když se na mě usmějěš...miluju tvé poměnkové oči...miluju tebe."v kapse svíral malou tmavě modrou semišovou krabičku,kterou ted vytáhl se slovy."Vezmeš si mě?"Sam se na něj celou dobu jen usmívala.Byla jak smyslů zbavená a vůbec se nezmohla na slovo.Byla dojatá...Jack otevřel krabičku a na Sam se koukal velký diamant sedící na stříbrném kroužku.Sam se pořád jen usmávala a když to trochu vstřebala a konečně mohla mluvit tak řekla hlasité ANO!Jack byl štastný...obešel stůl a políbil Sam...a při tom jí dal prsten na prsteníček.Ta ho už jen objala a kdyby mohla tak ho nikdy nepustí.
Jack po chvíli přešel spátky ke stolu a sedl si.
"No a co jsi mi chtěla říct ty Sam."řekl v klidu jako by se nechumelilo.
"Jacku...budeš táta...čekáme miminko."Jack byl úplně bez sebe...to byla ta nejlepší zpráva jakou kdy mohl slyšet.Má tu nejkrásnější ženu,která mu ted dá dítě.Co víc si ještě mohl přát...

Za dva měsice byla svadba...Sam měla už trochu bříško...Těhotenství ji moc slušelo...měla dnes na sobě nádherné bílé šaty až na zem.Na hlavě měla závoj....došla až k oltáři.Její otec předal Jackovi její ruku ze slovy
"Dobře se mi o ně starej Jacku.."
"Bez obav...budu"usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala.Za pár minut se z ní stala Samantha O´Neillová.Byl to pro ni jeden z nejkrásnějších dnů v jejím životě.Protože o pár dnů se dozvěděli že čekají dvojčata a že jsou zdravé...a tak se taky stalo.
Tot štastný příběh Jacka a Samanthy O´Neillových The End

Taky děkuji za krásné komentáře:-)

statistiky

1. července 2009 v 10:14
<a href="http://www.toplist.cz/" target="_top"><img
src="http://toplist.cz/count.asp?id=991405" alt="TOPlist" border="0"></a>